Od roku 2005 se zajímám o držení a následně i chov hladkosrstých jezevčíků. Členové tohoto psího plemene se vyznačují, a to i přes své tělesné rozměry, velkým srdcem. Delší dobu se také zabývám zkouškami z výkonu u různých  plemen loveckých psů. Oba zájmy mě přivedly k nápadu a rozhodnutí založit si vlastní chov.

     Mým hlavním cílem je odchov zdravých a pěkných hladkosrstých jezevčíků, kteří se ovšem neodcizili svým původním loveckým účelům a kteří také neztratili nic ze svých původních loveckých vlastností. To považuji za velmi důležité především s ohledem na skutečnost, že plemena pracovních psů, mezi které jezevčíci zatím stále ještě patří, jsou díky lepší selekci v průměru zdravější než společenská plemena nebo než výstavní varianty plemen původně užitkových psů. Sportovní kynologie a práce psa hraje v jeho životě a zdraví pozitivní roli. Při selekci nejen na krásu, ale i na výkon dochází kromě selekce na povahu zároveň i k selekci na zdraví. Jakkoli zdravotně či povahově slabší jedinec pracovním nárokům nemůže stačit, protože je pomalý, unavený, nemá dostatečnou vytrvalost, odolnost nejen k nepřízni počasí a chorobám, ale i stresu psychickému, neboť se nedokáže soustředit delší dobu, upadá do útlumu nebo naopak se chová hystericky, získává reakci na střelbu atd. Lovecké využití psa, kde je potřeba vysoké fyzické nasazení, téměř vše prozradí. Při něm je zapotřebí nejen dobrá kondice a zdraví psa, ale i schopnost se učit, ochota spolupracovat, odolnost vůči stresu atd.

     Mimoto jsem toho názoru, že bychom také neměli nikdy zapomenout na to, kdo stvořil jezevčíka ve všech jeho rázech a typech srsti a za jakým účelem byli všichni jezevčíci vyšlechtěni. Byli to myslivci, lesníci a hajní, kteří potřebovali malého psa pro lov nad a pod zemí. Pouze lov stvořil jezevčíka, pouze lov jej může v celé jeho originalitě zachovat.